ZŠ T. G. Masaryka Bojkovice

Problém založení měšťanské školy v Bojkovicích se objevil již v roce 1907. Obecní zastupiteslstvo a školní rada si uvědomily, že neúrodná kamenitá půda našeho kraje neposkytne obživu všem dětem. Většina mládeže musela za prací do světa a vzdělání a celkový rozhled poskytovaný obecnou školou již nestačily.

Proto Bojkovice jako střed soudního okresu otevřely 1. třídu měšťanské školy již 1. října 1919. A tak k nám po deset let dojížděli žáci ze Slavičínska a mnozí denně docházeli pěšky z Kopanic. Otevřením měšťanské školy však nastala obci starost - vybudovat pro ni důstojný stánek, neboť stará adaptovaná budova u kostela nevyhovovala po stránce hygienické ani kapacitní.

Tehdejší školní i městská rada si uvědomovala, že největším bohatstvím celé obce a tím i celého národa jsou vzdělaní a kulturně vyspělí lidé. Věřili, že nová škola zušlechtí ducha i srdce zanedbaného obyvatelstva našeho krásného, ale chudého Bojkovska .

Zahajují se urychlená jednání o výstavbě nové budovy. V roce 1928 bylo získáno stavební místo s krásným výhledem na široké okolí s panoramatem Bílých Karpat. O rok později již byly zhotoveny brněnským architektem plány s rozpočtem 1 561 229 Kč. Státní subvence byla udělena ve výši 50.000 Kč a u Hypočetní banky v Brně byla uzavřena půjčka 1 milion Kč. Pan prezident T. G. Masaryk věnoval 10.000 Kč.

Při oslavách jeho 80. narozenin byl slavnostně položen základní kámen. Stavba byla započata 22. září 1930 a školní rok 1931/32 již začal v moderní a hygienicky bezvadné budově. Slavnostní otevření Masarykovy měšťanské školy se konalo 28. října 1931 za velké učasti obyvatelstva celého okolí.

V prvním školním roce 1931/32 navštěvovalo novou školu 300 žáků, celkem z 21 obcí od Šumic až po Bylnici. Přestože většina žáků dojížděla nebo docházela pěšky, absence byla velmi nízká - průměr zameškaných hodin nikdy nepřesáhl 1,5 %.

Ředitelem se stal zkušený pedagog František Rokyta, jenž byl zárověn horlivým členem Okresního osvětového sboru, Okresní péče o mládež, Učitelské jednoty, místostarostou Sokola a zastával mnohé jiné významné funkce.

V roce 1932 bylo z iniciativy ředitelství a učitelského sboru zřízeno v suterénních místnostech školy Muzeum kraje bojkovského, o které po dlouhá léta s velkou láskou pečoval odb. učitel Alois Jašek.

Ve sběratelské činnosti nadšeně pomáhalo žactvo. Sbírky se časem rozrůstaly a budily obdiv a nadšení mnoha náštěvníků. Díky moderně vybavené tělocvičně byla věnována velká pozornost tělesné výchově a sportu. Na pozemku za školní zahradou bylo vybudováno v rámci svépomoci pěkné školní hřiště. V té době byla ministerským věstníkem na všech obecných i měšťanských školách zakázána kopaná. Žáci podnikali často vycházky i delší výlety na památná místa v blízkém i vzdálenějším okolí. Vlakové ani autobusové dopravy se vůbec nepoužívalo vzhledem k tíživé finanční situaci většiny rodičů.

Ve školním roce 1934/35 bylo na škole rodičovské sdružení, jehož první předsedkyní se stala velká příznivkyně měšťanské školy, paní lékárníková Dušková.

 
Počet žáků se z počátečních 300 zvýšil na 438 a učitelský sbor se rozrostl na 13 členů. V roce 1935 nastupuje na bojkovskou školu odb. uč. Rudolf Otřísal, dlouholetý správce Osvětové besedy. Jeho oborem byla čeština a dějepis, ale v paměti žáků zůstal též jako fyzik. Byl náročný k sobě i k žákům, vždy důsledný a přesný v práci, dobrý kolega a organizátor. Svou obětavou osvětovou činností se zapsal do srdcí obyvatel i historie městečka. Zemřel v roce 1962 va svých 51 letech.

Koncem školního roku 1935/36 odchází na zasloužený odpočinek dlouholetý ředitel Masarykovy měšťanské školy František Rokyta. Byl to vynikající pedagog, skromný a citlivý člověk. Věřil v sílu vzdělání a věnoval jí všechny své síly nejen ve šlole, ale i v mnoha osvětových organizacích. I když sám přiznává: "Každý, kdo jakoukoliv kulturní práci vykonává, si nezajišťuje vděk přítomnosti, ale pouze vzpomínku v budoucnosti."

Správou školy byl pověřen dosavadní zástupce ředitele Josef Frýbort, od roku 1937/38 se stal zatímním ředitelem, ale po vyhlášení mobilizace čs. vládou byl povolán k výkonu vojenské služby.

Školní rok 1932/39 byl zahájen ředitelem Martinem Sumcem, avšak v tísnivé a smutné atmosféře. K 1. únoru byly propuštěny ze školní služby všechny učitelky, jejichž manželé měli dostačující příjem pro obživu rodiny.

Dnem 15. března 1939 nastalo nejchmurnější období naší novodobé historie. V městech a městečkách zavlály německé říšské vlajky. Také na věži zámku Světlova se rozvinul tento nenáviděný symbol naší poroby. 16. března do Bojkovic dorazilo 350 německých vojáků.

V průběhu války vedle všech jejích hrůzných jevů dochází k silné germanizaci našeho školství a veškerého veřejného života. 2. července 1940 byl z budovy měšťanské školy sňat název "Masarykova" a všechno, co T. G. Masaryka a E. Beneše připomínalo, muselo být odstraněno. 1. dubna1941 odchází do penze ředitel školy Martin Sumec a správou školy  byl pověřen odb. učitel Josef Gajdušek. V září téhož roku musely být odstraněny učebnice dějepisu, zeměpisu a českého jazyka.

Školní rok 1941/42 zahajuje nový ředitel František Pastrňák. Podle nové sbírky zákonů z roku 1941 dochází 28. srpna 1941 ke změně názvu "Měšťanská škola" na "Hlavní škola". Žáci po ukončení 4. třídy obecné školy mohli osmiletou školní docházku dokončit buď na škole obecné nebo na škole hlavní (kam měli přecházet nadaní žáci). V říjnu 1942 se všichni učitelé podrobili všeobecné jazykové zkoušce z jazyka německého před zkušební komisí v Uh. Brodě.

V květnu 1944 došlo v místní zbrojovce k silnému výbuchu. Kromě velkých škod v samotném závodě, městečku i okolních obcích byly značně poškozeny i budovy obou škol. V některých třídách se vůbec nedalo vyučovat. 12. září 1944 byla budova měšťanské školy zabrána pro potřeby německého vojska a žáci z 20  tříd byli polodenně vyučováni v šesti učebnách obecné školy.

Vzdor tíživé válečné situaci, nedostatku jídla i šatstva se na českých školách nepřestalo zpívat. První místo v celookresní pěvecké soutěži dokazuje, že i na bojkovské škole se vždy dobře zpívalo. Mimoškolní život mládeže v této době organizovalo Kuratorium pro výchovu mládeže. Činnost spočívala především ve sběru odpadových surovin, pecek a starého šatstva - vše pro potřeby bojující německé armády. Všechny kulturní akce byly tendenčně zaměřeny. V posledním roce války sloužila budova školy jako ubytovna pro německé a později rumunské vojáky. Veškeré zařízení bylo značně poškozeno. Konec války se nezadržitelně blížil a 28. května 1945 bylo opět zahájeno pravidelné vyučování (v narychlo opravené budově) již ve svobodné republice. Tentokrát školní rok skončil mimořádně až 19. července. Žáci i učitelé se rozcházeli na prázdniny s radostným očekáváním příštího roku v míru a bezpečí.